Šlachta vykročil na tenký led, lze očekávat, že někteří lobbisté, právníci či bývalí mocní politici podniknou právní kroky. Někdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) informačně čerpá mimo jiné z odposlechů, které však ne vždy a v plném znění doputovaly i k soudu. Divit by se tedy nešlo ani tomu, pokud jej k podání vysvětlení pozve Generální inspekce bezpečnostní sborů (GIBS).
Plukovník Šlachta budí i čtyři roky po svém odchodu – způsobeném reorganizací policie – značné emoce. Zejména mezi politiky, právníky či novináři. Asi nejvíce Šlachtovo jméno rezonuje kvůli případu dnes známému jako Nagygate, který v roce 2013 vedl k pádu Nečasovy vlády, předčasným volbám a nástupu hnutí ANO Andreje Babiše.
Šlachta ve své knize věnoval vysvětlení okolností aféry nejvíce prostoru. Na Janu Nagyovou, později Nečasovou, kriminalisté narazili v podstatě náhodou, u zcela jiného a staršího případu. Co se o tom v knize dočteme?
Tato kauza se začala rozjíždět už v roce 2010. Šlachtův tým se věnoval šetření únikům informací z kauzy nákupu obrněnců Pandur.Osobou, na kterou se policisté zaměřili, byl tehdejší náměstek pražského vrchního zástupce Libor Grygárek.
„Najednou jsme začali zjišťovat, že pan Grygárek plní v podstatě roli hlídacího psa pro spoustu vlivných osob v této zemi, mezi něž patřila celá řada lobbistů, politiků z ODS a manažerů. Zjednodušeně řečeno si pan Grygárek ty spisy vyžádal, udělal podrobnou analýzu a podal zprávu těm, kterých se to týkalo,“ říká Šlachta v knize.
Postupně a nečekaně se začali kriminalisté dozvídat o paní Nagyové. „Najednou jsme zjišťovali podezřelé schůzky v Hrzánském paláci, v Kramářově vile a nevěděli jsme, o co jde. A teprve následným vývojem mnoha událostí, někdy v září 2012, státní zastupitelství usoudilo, že je čas zahrnout do této kauzy i osobu Nagyové,“ takto popisuje Šlachta začátek kauzy, kterou vyšetřovací tým nazval pro pracovní verzi BOBO.
Hlavní roly měly sehrát vnitrostranické třenice tenkrát vládnoucí občanské demokracie. „V té době jsme ji (Nagyovou) ani neodposlouchávali, ale odposlouchávali jsme státní zástupce a další osoby a bylo jasné, že úniky jdou od Grygárka. Ale ještě jsme nevěděli, že ten únik šel přes ni a že to použili s Nečasem proti Topolánkovi. Oni potřebovali Topolánka shodit a vytvořit příběh Dalíka ohledně úplatku,“ líčí Šlachta v knize.
Šlachta v knize také vypráví o tom, jak Nečas začal Nagyovou bránit osobně a to telefonátem na GIBS, jak je možné, že si policie dovolila předvolat k výslechu někoho z jeho kanceláře.
Šlachta si dovolil doručit do vládního Hrzánského paláce obsílku paní Nagyové – tehdejší šéfce Nečasova kabinetu. V knize popisuje reakci náměstka z GIBS. „Hned nám volal z GIBS náměstek, co si to dovolujeme, že za paní Nagyovou se nejezdí s obsílkou, ale s kyticí. Takže já jsem mu řekl, že s kyticí v žádném případě nikam nepůjdu, a potkali jsme se v Hrzánském paláci – on s kyticí, já s obsílkou. A šel jsem jí vysvětlit, že je pro mě klasický občan a co se stane, když nebude reagovat na obsílku.“
Tehdy se mu prý ozval i bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který Šlachtu přivedl do protimafiánské jednotky.
„To už ministr vnitra nebyl, ale pořád měl velký vliv. Sešli jsme se na Zbraslavi, kolem půlnoci, já tušil, že by se mohlo dít něco nepříjemného, tak jsem si vzal s sebou dva kolegy. Langer si mě pozval do auta a řekl mi, abych si jen uvědomil s tím obesíláním paní Nagyové, kdo mě dostal do funkce, abychom věděli, že se máme Nagyové vyhýbat, že to není dobře, abychom ji nějak zmiňovali a vůbec se kolem ní točili,“ je uvedeno v knize.
Pro detektivy nastal zlomový okamžik, když Lenka Bradáčová nastoupila do funkce pražské vrchní státní zástupkyně. Tehdá jí jmenoval misnistr spravedlnosti Pvel Blažek (ODS). V tuto chvíli se detektivové pozorně zaměřili na Úřad vlády a šéfku kabinetu premiéra Nečase.
Podle Šlachty to neměl jednoduché, protože s příchodem Bradáčové nesouhlasili lobbisté, podnikatelé a politici kolem Nagyové.
„Nový ministr Blažek začal operovat na to místo s Lenkou Bradáčovou – a vypukla panika, kterou jsme v odposleších velmi intenzivně vnímali. Blížila se tisková konference, kde měl Blažek oznámit, koho nominuje, a on se před tou tiskovkou zavřel a nikoho k sobě nepustil. Oni se na něj snažili dobouchat a byli úplně nepříčetní. No, a pak vyšel – a jmenoval Bradáčovou,“ líčí Šlachta v knize.
V té době již Šlachtův útvar řadu inkriminovaných osob odposlouchával.
„Při té tiskovce sledovali všichni přímý přenos v Rittigově vile v bunkru. To je taková velká místnost pod objektem, kde není signál, všechno odrušené. Když padlo rozhodnutí, zkoušela se jim Nagyová několikrát marně dovolat, až pak vylezl Jindra (dnes již zemřelý advokát a někdejší ministerský poradce Tomáš Jindra, pozn. red.), volal jí zpátky – a přesně z obsahu a způsobu tohoto rozhovoru jsme pochopili, že ona bude tou klíčovou osobou v celé kauze.“
Šlechtův tým byl opravdu jednička v oboru. Nebáli se kvůli instalacím odposlechů v hotelů k nahrávání lobbistů, uspořádat odbornou konferenci.„Připravili jsme jako zástěrku doslova celý seminář na téma „betonové obrubníky“.Měli člověka, který věrohodně o obrubnících dokázal vykládat hodiny, publikum se dotazovalo. Aby předešli vniknutí nezvané osoby do prostoru přednáškového sálu, měli venku nenápadného hlídače, který by případně upozornil.
Případ vygradoval 13. června 2013, kdy Šlachtův tým začal po celé republice zatýkat a provádět razie. Po zadržení Nagyové se Šlachta s detektivy vydal i na Úřad vlády pro důkazy. Aby tak mohl učinit, povolal na místo i šéfa útvaru hlídajícího ústavní činitele (Ochranná služba Policie ČR) Jiřího Komorouse.
„Tomu se moc nechtělo přijet, ale nakonec dorazil, ve svých kovbojských kožených kalhotách a širokém klobouku. A když jsem mu oznámil, o co jde, řekl jedinou větu: Bobe, ty seš taková pí*a! Zapálil si, otevřel okno a já čekal, jestli z něj nevyskočí. Jel s námi na Úřad vlády, pět aut, v půl druhé ráno, Komorous řekl ochrance, ať nás tam pustí, vešli jsme po červeném koberci k premiérovi, zaklepali jsme a uvnitř seděl Nečas, ministr spravedlnosti Blažek, ministr vnitra Kubice a policejní prezident Červíček. Žalobce Ivo Ištvan řekl, že provedeme prohlídku,“ popisuje Šlachta.
Situace byla emotivní. „Kubice byl v pohodě, ale Červíček se na mě koukal, jak kdyby mě chtěl rozpárat. Blažek si začal hrát na právníka a chtěl vidět povolení k prohlídce, takže si s Ištvanem chvilku vyjasňovali, kdo má lepší znalosti v trestním právu. Vyšli jsme ven, abychom zapečetili kancelář, a pamatuji si, jak jsme s Nečasem chvilku zůstali o samotě. A Nečas řekl jen: „Uvědomujete si, že jste právě položil vládu?“ A já mu odpověděl: „Pane premiére, jestli někdo položil vládu, tak jste to vy.“
To se odehrálo v roce 2013. V dalších třech letech rozjel Šlachta se svým útvarem dalších několik citlivých případů, které se týkaly vysoké politiky, vysoce postavených policistů. Kauzy se nazývají Vidkun a Bereta. I oni mají své neopomenutelné místo v knize.
V polovině roku 2016 došlo ke sloučení Šlachtova útvaru s protikorupční policií. Byl to nepřipravený tah, který vyústil ve vznik Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), což dodnes vysoce postavení žalobci kritizují. Zastánci této policejní reorganizace naopak namítali, že Šlachta se urval ze řetězu a začal si hrát na husitu, který je schopen svými zásahy ovlivňovat politiku.
Šlachta s policejní reorganizací nesouhlasil a policii opustil. Dění kolem toho tehdy preferenčně posílilo hnutí ANO, které se Šlachtova útvaru zastávalo. A naopak citelně oslabilo sociální demokracii, jejíž politici za reorganizací stáli.
Šlachta si však od té doby nese nálepku Babišova spojence. Jak sám píše v knize, je na to alergický.
„Ta nálepka je nepříjemná, ale já jsem na ni byl dost často zvyklý. Když si někdo vzpomene, tak jsem byl už muž Langera, Peciny a nevím ještě koho. Jednou mi říkal můj tiskový mluvčí Pavel Hanták, že pokud si někdo myslí, že pracujeme pro někoho, tak je to dobře. Horší bude, až zjistí, že nepracujeme pro nikoho a jsme jen sami sebou. To bude náš konec. A také to tak dopadlo,“ píše se v knize.
Propojení se současným premiérem popírá. „Nikdy nepřišel za celou dobu nikdo s tím, že bych nějakou kauzu měl dělat pro někoho. Samozřejmě jsem rád, že konečně můžu v téhle knize vysvětlit, že jsem s Babišem neměl nic společného. Mimochodem, my jsme krátce předtím dělali kauzu Agrotec, v tom byla Česká pošta, a my jsme obvinili Babišova manažera a on nás veřejně hanobil, že to je kampaň a tak. Takže já jsem vůbec neuvažoval, jestli si to rozházím s někým, koho bych třeba mohl potřebovat, ať už je to Babiš, Sobotka, Nečas, nebo kdokoli jiný,“ dodává Šlachta.
V knize Šlachta píše, že založení rodiny je možné, ale příliš s tím nepočítá. Oddaná práce pro policii, byla jeho životní náplní. Sám o sobě tvrdí, že je workoholik a práci k životu potřebuje. Momentálně plánuje objíždět republiku se svou knihou. Vyloučena není ani možnost, že by se pustil do politiky.
Šlachta o politice opravdu hodně uvažuje. Není si ale jistý v jaké formě a míře, by se do toho pustil. Jedno ví ale jistě, spojení s některou ze současných politických stran nepřipadá v úvahu. Především se bude zajímat o propagaci své knihy o to, aby se dostala do podvědomí co nejvíce lidí a mohl tak dostat zpětnou vazbu, která pro něho bude důležitá při rozhodování, co dál v tom profesním životě.
Aby v politice uspěl, bude vedle všeho jiného potřebovat i hodně peněz. Pak by ale chtě nechtě musel dělat kompromisy, na které doposud nebyl příliš zvyklý – ostatně neochota činit dohody jej svlékla z uniformy.
„Určitě bych se bál toho, že zakládat celostátní stranu stojí velké peníze a že se mi sice ozvou donátoři, ale budou mě chtít vlastnit. A já se vlastnit v žádném případě nikým nenechám,“ přemítá Šlachta v závěru díla.
Nejmenší moderní „tank“ světa Wiesel překvapí snad každého